Hi-Fi Beroun

Nikdy bych si ani na chvilku nepomyslel, že by se v našem, tak warezově založeném kolektivu našel někdo, kdo by byl ochotný a hlavně schopný, s vidinou jakési pofiderní výhody, prásknout výrobci softvéru (pro angličtináře software), takovou zásadní věc, jako je to, že má ve svém dílku nějakou tu drobnou mezerku a proto je možné používat jeho produkt, navzdory zabezpečení, které on považuje za neprolomitelné, ZADARMO. A přesto se mezi námi jeden takový našel. A tento jedinec, místo toho, aby se o svůj objev podělil s ostatními na nějakém warforu a získal tak hřejivý pocit u srdce, tak toho nenapadlo nic lepšího, než se chopit telefonu a hned za tepla vše výrobci naprášit. Je tu ovšem otázka, co ho k tomuto odpornému činu vedlo. Byla to snad touha po tom, jak se zapsat do dějin digitální techniky? Chtěl snad být slavný jako jeden američan? Ten, ale v dřevních dobách počítačů ukradl jednu, pro číslicovou techniku velice důležitou věc. Vlatně přímo neukradl, ale koupil za dva doláče knížečku, kde byl popsaný jeden operační systém. Vše, co se tam dočetl, pak použil jako základ pro svůj DOS. Na něm pak vybudoval celé své impérium, MALÝMĚKKÝ (Microsoft) a stal se z něj nejbohatší člověk na světě. Malýměkký, co k tomu dodat? Mám to taky a nedělám kolem toho žádný humbuk. Ba naopak, bych byl šťasný, kdybych si mohl říci, že mám BIGHARD. To zní úplně jinak. Do světa a nejen do něj, by se s tím dala udělat daleko větší díra, než s něčím co je drobné a ještě se to ohýbá.
Takže to by mohla být jedna z možností, která vedla toto individum k tomuto podlému skutku. Zkrátka a dobře, chtěl být bohatý. Vzal to, ale za špatný konec. Neměl nikam telefonovat a upozorňovat. Místo toho měl potichu sednout k PC, všechno hezky rychle stáhnout. Díry v programu zacelit nějakou tou záplatkou a sám tento produkt nabízet. Přesně podle vzoru velkého Billa.
Když se ale podíváme časem nazpět, tak v staletích a tisíciletích, které nás dělí od začátků lidského bytí, najdeme mnoho jiných paralel s touto ohavnou skutečností. A je jen na nás kterou si vybereme. Já osobně bych se přiklonil k příměru s Jidášem Iškariotským, který byl podle dějepisců, hlavně těch katolických, největším padouchem a nejhorším člověkem v dějinách lidstva. Tvor, který byl podle nich schopný pro několik desítek gramů prvku Argentum zradit svého přítele a učitele. Je ale otázka, zda on sám nebyl vlastně obětí hry bytostí, které naše kultura nazývá Bozi? A hlavně ten jeho konec. Zajisté mi dáte za pravdu, že pohupování se na větvi osiky není to pravé ořechové. Zvláště, když na ní vysíte za krk na pořádném konopném provazu. A ani příměr s Jidášem není ten pravý. On přece dostal na ruku svých 30 stříbrných. Ale jaký prospěch z toho měl náš snaživec? Musím vám hned odpovědět. Žádný!!! Ba naopak, ještě utratil nějaké penízky za telefon. A myslíte si, že mu firma, které možná zachránil několik desítek tisíc korun dala alespoň slevu na její produkty? Nenechte se vysmát, ani poděkování nedostal. A už bych se vůbec nedivil, kdyby ještě na něj podali trestní oznámení z počítačového pirátství. Je přece všeobecně známo, že nevděk světem vládne.
Abych to celé shrnul. Jediné co mě napadá, proč to ten náš kamarád udělal je to, že to bylo z hlouposti a nebo lépe řečeno z naivity. Nic jiného se v tom asi nedá hledat. Já jen doufám, že pro příště si z této zkušenosti vezme ponaučení a nikdy už si nebude hrát na Mirka Dušína z Rychlích šípů. Mám ale obavy, jestli se po přečtení tohoto článku budeme stále ve čtvrtek scházet všichni a nestane se to co před měsícem?