Hi-Fi Beroun

Tak a je to tady!

Mám své články cenzurovat?

NE! NE! NE!

Na ty vražedné pohledy jak od Bin Ládina na ty se nedá zapomenout a budou mě ještě dlouho strašit v mích snech. Ty krví podlité oči, sevřené rty, zaťaté pěsti, brunátný výraz v obličeji a jednoslabičné odpovědi na naše otázky,  tohle vše mě pronásleduje po celý den. A zdali víte proč se to všechno stalo? Ne? Tak takhle vypadala  první, a velmi negativní reakce na mé články. Ačkoli každý soudný člověk musí uznat, že jsem se vždy vyhýbal tomu, abych někoho jmenoval, ba dokonce i jména veřejně známých lidí jsem neuváděl celá a vše je psáno s nadhledem a ironií. Tak již se našel jeden člověk, který se mylně domníval, že některé pasáže jsou psány a jeho osobě. Omyl! Omyl! Omyl! Vše je zasazeno do imaginárního světa humoru, fantazie a anonymity a jestliže se někomu zdají osoby,děje nebo místa povědomé a jakoby zasazené do dnešní doby, pak se jedná o podobnost čistě náhodnou a  nelze z ní vyvozovat jakékoliv závěry. Zvláště pokud tento člověk tyto články vůbec nečetl, jak se sám dobrovolně přiznal, a jednal jen na základě svých mylných hypotéz a ne podle faktů v článcích napsaných. Už vím co asi zažíval zuřivý reportér Egon Erwin Kisch když psal své reportáže. Takže doufám, že jsem uvedl vše na pravou míru a již se nebudou opakovat tyto nehezké scény a o případné podnětné úvahy a postřehy se s námi každý podělí. Proto je pod každým článkem rubrika komentáře kde se může každý projevit. A ne se tvářit tak jako kdybych mu vyvraždil celou rodinu a jen tchýni ušetřil.

Co jinak nového? Skoro nic, jen byl opět čtvrtek! A to je den kdy se obvykle scházíme. Někteří z nás asi nemají doma kalendář a proto tento podstatný fakt přehlédli. A z tohoto důvodu nebyla účast nejhojnější, vlastně řekl bych, že byla přímo mizerná. Z počátku jsme tam byli tři a až když už jsme chtěli jít domů přišel naše řady rozšířil pan továrník, který se přišel odreagovat od vykořisťování svých ubohých zaměstnanců. Kde jste byli vy ostatní? Co jste dělali? Už vám nejsme dost dobří? V dnešní době telefonů, internetu, emailů a mobilů to dá zajisté velikou práci dát vědět, že nemohu přijít. Zvláště když jsem některé k vás viděl, jak se dopoledne špacírují po městě. Jeden dokonce je tak nevšímavý, že i když přecházel silnici na křižovatce u Trojanů a svítil mu červený panáček tak se raději nekoukal po autech která ho mohla porazit. Na co asi myslel když se vrhal na přechod v době kdy zhasínala zelená? Zase na rodinné důvody? A co vy ostatní, zase jste se toulali po Americe, Africe nebo Asii? Nebo snad jste měli domovní schůzi? To jsou jen některé výmluvy co jsme od nich během roku slyšeli. A co příště? Přijdete? Čekáme vás jako obvykle u Mrkve v pět večer. Jeden už se omluvil, že přijde až po šesté, protože přijde z práce.