Hi-Fi Beroun

Těsně před pátou hodinou odpolední jsem dorazil na křižovatku nad plzeňskou bránou a nebyl jsem tam sám. V ten samý čas tam přišli další dva účastníci dnešního výletu. Našli jsme vchod, který se mimo jiné předělává a proto jsme ho málem přešli a aniž bychom  čekali na opozdilce vešli jsme dovnitř. Stůl již byl připravený tak nic nebránilo tomu, abychom se usadili a začali léčit své neduhy. Zatím to byla jen žízeň. Jako lék proti této kruté a velice zákeřné chorobě se tu podává točená smíchovská desítka a lahvový Prazdroj. Já jsem zvolil léčbu tím Staropramenem. Co k tomuto pivu říci? Ani ryba ani rak. Dobře natočené i teplota dobrá, ale Svijany to nejsou a Prazdroj ze Hvězdy už vůbec ne. Příště už budu moudřejší a po vzoru mých starších a zkušenějších kolegů půjdu do toho lahvového Prazdroje.  Během mála okamžiků se začali sházet i ostatní členové a tak nic nebránilo tomu, abychom si objednali nějaké to dobré jídlo.

 

Ještě musím odbočit a udělat takovou malou prezentaci. A hned se musím zeptat:  „Přišli všichni?“ A sám si odpovím: „NE“. Zase se našel jeden, který se vymluvil na zdravotní důvody. Kdyby byl alespoň trochu originální a jako důvod své nepřítomnosti udal nějakou  nemoc která má zvuk, ale kašlíček a rýmička tak to už tu bylo, jestli nemá inspiraci ať se podívá na tuto www stránku http://nemoci.doktorka.cz/ a příště už to bude něco excelentního, třeba: Bolestivá menstruace, to určitě žádný chlap neměl a my bychom mu to jako omluvenku rádi uznali.  A jen takový malý postřeh, jako na potvoru, ten člověk zase bydlí ve stejném městečku, jako ten kterého jsem za to samé pranýřoval minulý týden. A tak se ptám společně s klasikem: „Není něco prohnilého ve městě Z….ch? Není tam zdroj nějaké nové nám zatím neznámé nákazy?“ Nevím, ale dál budu tento fenomén pozorně sledovat a když se dopracuji nějakých výsledků, rád se o ně podělím s ostatními.

Mám tu ještě takovou drobnost která mi leží na srdci. Jak jistě víme jsou mezi námi jedinci kteří nemají zrovna v lásce naše slovanské bratry z veliké a široké Rusy. A tak když se vybíralo místo kam se půjdeme pobavit, vyhrála to čínská restaurace. A teď si představte, že ještě než jsme měli plné talíře, posadila se vedle ke stolu rodinka a můžete třikrát hádat odkud pocházela. Je mi jasné, že to uhodnete hned napoprvé. Byli to občané bývalého CCCP. Měli jsme strach co se bude dít dál, bude rvačka nebude rvačka? Ale jelikož se nic nestalo tak nevím jestli už ti naši výtržníci zmoudřeli, a nebo, a to je myslím ten správný důvod, zestárli a nebyli si jisti svým vítězstvím. 

Nyní se už jen tak lehce podíváme na jídlo které se konzumovalo. Čistě statisticky to v mase vyhrála kachna a to na všechny způsoby a chutě. Jako příloha jistě zvítězila rýže i když i mezi námi se našli tací kteří po vzoru našeho amerického bratra do sebe ládovali bramborové hranolky. Další zvíře které muselo zemřít, jen aby jsme uspokojili svoje chutě, bylo prase. Takže to by bylo vše ohledně hlavního jídla.

Vlasně není to všechno, teď jsem si vzpomněl na drobné faux pas, které se u našeho stolu stalo, a jelikož internet má vychovávat, tak i tento článek by měl mít alespoň jeden drobný vzdělávací prvek. Všiml jsem si, že ač náš věkový průměr hodně překročil padesátku, někteří doposud nemají úplně jasno v základních zásadách společenského chování a proto bych rád upozornil na takovou drobnost jako je umístění příboru při přerušení jídla a při dojedení. Takže pokud jídlo jen přerušíme a to z jakéhokoliv důvodu např. potřeba se napít, povědět spolustolovníků, že ten Jirka P, Vláďa Š, Stáňa G, nebo Bohouš S jsou opravdu to nejlepší co se v naší republice za posledních sto let urodilo. Tak v tomto případě příbor na talíř položíme tak, že ho překřížíme jak hnáty na pirátské vlajce.

Pokud se mi kolegy povede přesvědčit o své pravdě a jsem stále zdravý, nemám vidličkou vypíchlé oko nebo vyražené zuby mohu vesele pokračovat v jídle. Když se mé přesvědčovací metody ukáží jako málo ůčinné a musím stůl trvale opustit (návštěva oční nebo zubní, popřípadě obou ordinací) nebo pokud jsem jídlo dojedl a proto již nebudu talíř potřebovat a chci dát personálu najevo, aby ho odnesli položím vidličku a nůž rovnoběžně vedle sebe. Jako přirovnání bych použil koleje.

Ještě se musím zmínit, že zdravé jádro našeho kolektivu zašlo ještě na pár pivek do naší mateřské hospody. To bylo radosti když jsme tam přišli. Pani hospodská se divila co tam děláme a proč jsme přišli, když jsme měli být jinde.